Když to místo spatříte, máte dojem, že se příroda zbláznila nebo že přestaly platit fyzikální zákony. Koně se tu instinktivně plaší, ptáci odlétají jinam, kde jsou méně rušeni. Dokonce i stromy zde působí dojmem, že jsou pod vlivem sil, jimž nedokáží čelit. Uvnitř kruhu, v němž se gravitační anomálie projevuje, se jejich větve jakoby sklánějí a i samy kmeny se nahýbají směrem k magnetickému severu, zatímco ostatní stromy mimo kruh rostou vzpřímeně.
Řeč je o světově proslulém oregonském Vortexu. Leží mezi břehy Sardine Creek, nějakých 50 kilometrů od oregonské Grantovy soutěsky. Je celkem dobře známo, jak anomálie působí, neví se však proč a jakým způsobem k tomu dochází.
Místo má v průměru asi 53 metrů. Je zhruba kruhovitého tvaru, byť přístroje zaregistrovaly, že přesná velikost záhadné zóny se čas od času v devadesátidenních intervalech mění. V kruhu stojí stará dřevěná kůlna, kdysi obecní váha.
Když do boudy vstoupíte, ocitnete se rázem v jiném světě. Najednou cítíte strašný tlak. Působí na vás shora, jako by najednou několikanásobně zesílila gravitace.
Mnozí vědci prováděli v oblasti magnetického víru dlouhodobé experimenty. Pokoušeli se záhadu objasnit. V kůlně například zavěsili na řetěz téměř patnáctikilogramovou ocelovou kouli. Návštěvníci ji mohou vidět, jak visí ‘z úhlu’, čímž se popírají zákony gravitace. Koule se totiž kymácí tak, že se středu kruhu jen přibližuje. V tomto směru člověk postrčí kouli docela snadno. Mnohem těžší je vyklonit ji k okraji kruhu.
Tajemnými silami magnetického víru je ovlivněn i cigaretový kouř. Vyfouknete-li totiž v kůlně obláček cigaretového kouře do zdánlivě nehybného vzduchu, dým začne spirálovitě rychleji a rychleji stoupat, až nakonec zmizí úplně.
Existují některé triky, které udivují turisty. Jsou to například experimenty s umístěním prázdné sklenice na šikmou plochu a následné sledování, jak se kutálí směrem nahoru. Míč, který někdo položí na rovnou zem poblíž okraje kruhu, se pokaždé skutálí do středu víru. Hrst papírových útržků vyhozených vzhůru se bude chvíli spirálovitě vznášet, jako by je uprostřed vzduchu míchala nějaká neviditelná ruka. Tato pozorování přinášejí skutečně zvláštní pocity.
Obyčejný expozimetr, převádějící světlo na elektrický proud a zaznamenávající jeho hodnotu na číselné stupnici, ukáže velké odchylky mezi denním světlem uvnitř kruhu a mimo něj. Kompas zde jednoduše nefunguje vůbec.
Tento světově proslulý oregonský magnetický vír se v mnohém podobá dalšímu místu, vzdálenému přibližně 70 kilometrů směrem na Siskijské hory, třebaže v tamní lokalitě nejsou odchylky od normálu tak patrné. Je pravděpodobné, že dalším místem s takzvanou ‘magnetickou propadlinou’ je coloradské Camp Bouch. Ani tady ovšem není účinek tajemných magnetických sil tak markantní, jako v případě Vortexu.
Záhadná síla existuje, je tady. Je sice měřitelná, co je však její
podstatou a proč vlastně působí, to nedokáže říci nikdo. Oregonský Vortex je
skutečně nejzáhadnější - a možná i nejbláznivější - místo na Zemi.
Duriel