Energetický oblak, obklopující vše živé. První, kdo auru vyfotografoval, byl ruský vědec Kirlian (tzv. Kirlianův efekt) a dokázal tak exaktní metodou její existenci, dříve spíše mysticky vysvětlovanou. Dnes mají fotografie aury lidského těla své místo v diagnóze chorob, neboť v místech, postižených např. zánětem či jinou poruchou, vykazuje aura měřitelné výchylky od normálu.
Původ aury a její složení je dosud předmětem psychotronických a vůbec všech bioenergetických procesů, probíhajících v buňkách. Vyzařování aury je pak důsledkem těchto bioenergetických procesů. Někdy se v souvislosti s aurou hovoří o tzv. bioplazmatickém oblaku, nebo též plazmatickém energetickém těle.
Efektu lidské aury využívají i mnozí lidoví léčitelé při diagnostikování chorob pomocí přikládání rukou. Jejich senzibilita jim umožňuje přesně určit místa, kde je aura nějak narušena. Aura je fenomén, který léčitelé znali již v dávných dobách a využívali ho v praktické medicíně (např. v Indii a Číně).
Fenomén aury je stále předmětem nejrůznějších diskusí a dohadů. V této
souvislosti se někdy hovoří o astrálním těle, uloženém uvnitř fyzického těla, o
duši nebo oduší (viz Břetislav Kavka "Základy experimentální
psychologie"). Jsou i pokusy učinit z objevu aury jakousi mystickou záležitost,
rozváděnou do filozofických a mystických nauk. Jde o hypotézy diskutabilní a exaktně
velmi obtížně ověřitelné, nicméně nelze všechny zavrhovat. Přinejmenším mají
své místo v tzv. esoterické literatuře.
Duriel